sobota 15. července 2017

Nastavení vztahu a další pohádky

- něžná a tajemná rekapitulace - přemýšlení o žárlení - genetické relikty - rozvrhování času - špatně překročitelné hranice - romantická stránka věci - stigma on-line seznamování - hraní s kartami na stole - prokrastinační pomůcka - důvěra a uvolněnost -

Minule jsme trochu nakousli téma našeho vztahu, naše seznamování, co máme povolené a co ne. No a protože se toho Máňa dotkla jen tak lehce, něžně a tajemně, napadlo mne, že bych to trochu rozvedl, vysvětlil a dodal nějaký hlubší vhled.
Už pár měsíců zpátky, vlastně od chvíle, co jsme se trochu více poznali s Dáňou, se naše hovory čas od času stočily k tématu otevřených vztahů. Pro připomenutí: náš společný večer s Dáňou se trochu zvrtl a Dáňa, mající otevřený vztah, ve kterém se vzájemně chlubí svými úlovky, ještě týž večer volala svému chlapci Láďovi o tom, jaké to bylo.
Máňa už dlouhou dobu přemýšlela o své vlastní žárlivosti a došlo jí, že je jí vlastně jedno, co s kým mám, za předpokladu, že jí nebudu zazdívat a budu jí věnovat dostatek času. No a jednoho dne mi řekla, že kdybych chtěl náš vztah otevřít, tak jí to nebude vadit. Můj pohled byl samozřejmě trochu jiný. Ačkoliv si jsem velmi dobře vědom toho, že po čistě technické stránce sex “mimo” (a vlastně cokoliv dalšího, podle nastavení vtahu) nemá šanci kvalitní vztah ohrozit, ta představa se mi ani trochu nelíbí. A ještě víc by mi ta představa vadila, kdyby byl tím dalším aktérem muž. Což už tuplem nejde logicky vysvětlit - přeci jen jde o vzájemnou intimní chvíli dvou osob, a v takovém případě je povaha jejich genitálu naprosto irelevantní záležitostí. Dost možná se jedná o nějaký genetický relikt poděděný od našich prehistorických předků, ale to už asi jen tak nezjistím.
Jedním z naších opileckých (nevím proč, ale hluboké debaty máme ve zvyku spřádat pouze v alkoholovém nebo bylinkovém oparu) scénářů byla polyamorie. Taková ta “klasická” forma, kdy každý udržuje vztahy s různými lidmi (občas se ty okruhy i prolnou), v našem případě bychom si například každý našel ještě přítelkyni. No a rizika vyvstala hned. Tím menším zlem by bylo mnohem složitější rozvrhování času. Najednou by se musel nějakým způsobem sladit rozvrh rovnou čtyř lidí, abychom se zvládali vidět. Ale nic není nemožné.
Mnohem větším problémem by byla hierarchizace. Přeci jen s Máňou spolu bydlíme, máme společný rozpočet, nemáme žádná tajemství. Už jen kvůli tomu by byl další partner spíše “oficiálním milencem” - už by tam byly hranice, které by se špatně překračovaly. No a vzhledem k tomu, že oba vyznáváme, co se vztahů týče, přístup “když už, tak pořádně”, není to pro nás tou pravou cestou.
Mluvili jsme i o otevřeném vztahu. Nicméně tuto kapitolu jsme docela rychle uzavřeli s tím, že otevřený vztah je spíše sexuální záležitost a nám jde hlavně o tu romantickou stránku věci.
Ve výsledku jsme přišli na to, že triáda je pro nás stále tím nejlepším nastavením.
Další z věcí, o kterých jsme diskutovali, bylo jak se vlastně seznámit, jak na taková ta první rande. Víte, obvykle se seznamujeme naživo. V barech, přes kamarády… Ono je to o hodně jednodušší. Máme řeč těla, díky které se člověk dovede za chvíli trochu v tom protějšku vyznat, může používat osobního kouzla, šarmu a tak dál. Zatímco při on-line seznamování je člověk okamžitě stigmatizován (protože máme všude milióny úchylných kluků, kterým jde jen o večerní dobrodružství, spousty kluků i holek, kteří hledají třetího do večerního dobrodružství). Takže co s tím? Áďa a Máňa si museli promyslet spoustu možností a dospět k rozumnému kompromisu, protože potřebujeme být zajímaví v tom dobrém slova smyslu, vyhnout se nálepce a přitom vždy hrát s kartami na stole a být fér. Což zní daleko snáze, než ve výsledku bylo.
K čemu jsme tedy dospěli? No, ono se to vlastně strašně blbě vysvětluje. Nuže, založili jsme si (zas) Tinder, bez očekávání, vlastně jen jako prokrastinační pomůcku. Pokud tam někdo z nás potká zajímavého člověka, tak s ním může jít na drink, do kina, kamkoliv. Kamarádsky. No a pokud to bude člověk, který by se mohl zamlouvat i tomu druhému a pokud by se tomu člověku mohl ten druhý zamlouvat též, tak si ten vztah můžeme trochu pootevřít. Podmínkou je, aby ten člověk o tom dalším věděl. Pokud z toho nic nebude, nedá se nic dělat - minimálně jsme potkali nového člověka, dozvěděli jsme se nový pohled na svět a tak dál, noví přátelé se vždy hodí. Prostě si to zakládáme na důvěře v úsudek toho druhého. A ve výsledku je to seznamování daleko uvolněnější a přirozenější, protože se nemusíme neustále v hlavě probírat tím, co je ještě vhodné a co už ne.

Srdečně zdraví Áďa

čtvrtek 6. července 2017

Back with the bang!

Fíha. Dlouho jsme se neozvali. Dlouho, předlouho… Můžu to okecávat, můžu nás omlouvat, dokonce bych zvládla vymyslet pár opravdu HODNĚ přesvědčivých výmluv. No, pravda je taková, že stres není můj kamarád, a stačí ho málo na to, abych se sesypala, nebo aspoň jela na nouzový režim. Takže dva měsíce před přijímacími zkouškami už to prostě nešlo. Múza začala žárlit na stres a s teatrální scénou odešla. A je zpátky, snad. Vážení a milí, začínají prázdniny! Áďa má po zkouškovém, já po přijímačkách a je teplo krásně, všechno kvete, voní, všude jsou jednorožci zvracející duhu. Jo, život je zase jednou fajn.
Vážně nás mrzí, že jsme se neozvali tak dlouho. Přitom to vůbec není tak, že by se nic nedělo! Naopak… Poznali jsme spoustu (pár) nových, zajímavých lidí, překračovali hranice strachu i vztahu.
Nějak jsme se zamýšleli, jak vlastně postupovat, když potkáme zajímavou slečnu… Válečnou poradou jsme dospěli k názoru, že na to možná přeci jen jdeme špatně. No a tak chodíme na rande i sami. Což znamená, že jsem měla své první rande s holkou!
Také nám psala jedna fanynka. Že by nás ráda poznala, že s jejím přítelem jsou podobně smýšlející… No, a jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že onou fanynkou byla sympatická zrzka, kterou jsme zmiňovali už v jednom z prvních článků, se kterou jsme měli kdysi jít na drink a ona to nakonec odřekla. A věřím, že její překvapení bylo ještě větší. Ahoj, Táňo!
Byli jsme na párty. Anime párty. Násilím a na řetězu nás tam dotáhla právě Táňa se slovy: “Jsou tam přítulný a hezký holky, tam se vám bude líbit!” Bylo to bezva, i když jsme zjistili, že většinu osazenstva tvoří děvčata pod osmnáct. A s těmi si vesměs nemáme co říct. Ale potkali jsme tam skvělou kamarádku, a tímto zdravím naši věrnou čtenářku (když jsem se dozvěděla, že zná a čte náš blog, koukala jsem na ní pět minut s otevřenou pusou) Vladěnku! Bydlí, světe div se, kousek od nás. No, to se v tom našem nejmenovaném hlavním městě až tak často nestává. Jen poslední dobou pořád.
Úplně to samé se nám stalo ještě jednou - Zerika, tak ta bydlí o vchod vedle. Náhoda? Možná. Osud? No tak to asi těžko. Bydlí v pátém patře. Bez výtahu. Na to moje líňoučké pozadíčko říká jednoznačné NE.
Před asi třemi týdny s ní měl Áďa rande. Zdá být dokonalá, tahle Zerika. Je chytrá, je hezká, je stejně praštěná, je to nerd, má kočku… A zatím nic neměla s holkou (Článek chvíli ležel nedotčený, a už je neaktuální? Vážně?). A necítí se být připravená na vztah. Ale máme z ní příjemně zamotanou hlavu. Rozumíme si, je nám spolu hezky. Pro nás obě to bylo první pořádné rande s osobou stejného pohlaví. No, co se dá dělat… Snad jen Ó velký Cthulhu ví, co se z toho vyvine. Třeba budeme jen kamarádi. Třeba spolu budeme do konce života. Třeba se už nikdy neuvidíme. Všechny možnosti jsou ve hře...
Teď nám začíná volno. Teda, budeme chodit do práce, ale pořád je to jen práce, žádné školní povinnosti. Ale od října…!
Vlastně jsem zapomněla jednu strašně důležitou věc! Je nás víc! Pořídili jsme si tři sladké potkanice. Jsou to moje malé sladké obludy (obzvlášť ta jedna, s oblibou leze do zavazadel-mě do kabelky a Áďovi do brašny- a rozkouše obal od krému na ruce), které občas mám chuť vypustit na poli, nebo aspoň u popelnic, ale pak se jdou ke mně poňuchňat a odpustila bych jim cokoliv. To asi vysvětluje to, proč je pořád máme, i když závěs už je jako cedník. A moje kalhoty. A svetr. NIKDY si nepořizujte potkany, pokud vám klec nemůže levitovat u stropu…
Brzy se můžete těšit na nějakou další část našich dobrodružství, tentokrát to nebude trvat tak dlouho. Tedy, spíš možná události naznačené tady rozvedené trochu více dopodrobna, s podrobným vysvětlením pochodů v našich hlavách, vždyť nás znáte!


Vaše Máňa